Dlouho jsem přemýšlela, čím to tu odpálím. Jestli by to měl být nějaký top recept, co Vás dostane do kolen nebo odborný článek třeba o aspartamu, který teď hýbe výživovým světem.
Nakonec si ale říkám, že na tohle bude ještě dost času a prostoru, a jelikož jsem kartu o mně, vzala jinak, netradičně a stručně, tak se Vám o své dosavadní cestě rozepíšu trochu více tady.
Pro ty, co chtějí můj příběh ve zkratce
Jsem přátelská, sportující duše, se smyslem pro humor a vášní k jídlu, kterou k výživě přivedl právě sport. Mám za sebou čtyřletou praxi v nutriční poradně Ne hladu, kde jsem pracovala jako nutriční terapeutka v Brně a v Pardubicích. Zde jsem se věnovala výživě dospělých, dětí a sportovců, přednášela, psala články do časopisů a na weby a společně s holkami vydala kuchařku Vyváženě.
Mít vlastní poradnu byla vize, co čekala někde hodně vzadu na ten správný okamžik, který nemusel vůbec přijít. Ale on přišel. Proto jsem se rozhodla z nutriční poradny Ne hladu odejít a zkusit jít vlastní cestou.
Můj přístup k výživě je racionální. To, že Vás budu soudit za to, co a kolik toho jíte, ode mě určitě nečekejte. Vždy se snažím najít tu nejlepší a nejpřijatelnější cestu, aby pro daného klienta byla dlouhodobě udržitelná a nějak zásadně ho neomezovala v běžném životě. V jídelníčku společně najdeme místo i pro Vaši oblíbenou sladkost nebo jiné „guilty pleasure“ jídla. Důležité je pro mě i to, abyste se se mnou na konzultaci cítili příjemně, nemusíte být nervózní, atmosféra je přátelská a určitě se spolu i několikrát zasmějeme.
Pro ty, co chtějí můj příběh v celé své kráse
Jídlo mi odmalička nic moc neříkalo, byla jsem děsně vybíravá a jedla jsem vesměs jenom nudle s mákem, palačinky nebo sladké knedlíky. Nejedla jsem ani pizzu, kterou měla tenkrát kamarádka na oslavě svých 10. narozenin a všichni, až na mě, z toho byli doslova paf! Na bod zlomu si asi nevzpomenu, ale možná přišel až na konci základky nebo na střední. Na základce jsem se totiž přihlásila do předmětu vaření a hned asi po druhé hodině, mi bylo slušně řečeno, ž to není předmět pro mě, když nechci ochutnávat to, co jsme uvařili. Třetí hodina už neproběhla.
Od čtyř let jsem hodně sportovala, a tak ani to sladké, které jsem za den vždy snědla, nebyl problém. Začínala jsem na lyžáku (běžecké lyžování) a v 8 letech jsem k tomu přidala ještě biatlon. Tyhle dva sporty jsem kombinovala až do 15 let. S přestupem na sportovní gympl jsem se ale musela rozhodnout a vybrat pouze ten TOP 1, což pro mě byl biatlon. V žákovských kategoriích to bývala spíš taková sranda, i když už i tam jsme měli důležité závody, jako třeba olympiáda dětí a mládeže, na které jsem byla 4krát (běžně se může jet 2krát) nebo mistrovství ČR. S přechodem do dorostu se přitvrdilo. Přišla změna ze vzduchové zbraně na malorážku, a také z jednodenního trénování na dvoufázové někdy i třífázové tréninky. Začalo se víc řešit, kolik, kdo váží, co jí… Čím lehčí, tím líp ti to bude jezdit. V té době jsem měla ještě velký sportovní ambice, a tak jsem začala jídlo víc řešit. První pokus se moc nezdařil a spíš se mi hmotnost zvýšila, podruhé už jsem to zkusila u nutriční terapeutky a světe div se, šlo to.
V této fázi jsem si udělala jasno, kam povedou moje další cesty. Že ze mě nebude paní učitelka, ale nutriční terapeutka, a tak se stalo. Rozhodla jsem se až ve čtvrťáku, kde už jsem neměla chemii, a tak mi přijímačky první rok nevyšly. Dala jsem si rok pauzu, začala chodit na svojí první brigádu (obsluhovat do restaurace) a za rok to zkusila znovu. Od září už ze mě byla studentka Masarykovy univerzity v Brně, kde jsem na lékařské fakultě studovala obor nutriční terapie. Ani chvilku jsem během studia nepochybovala, jestli bylo moje rozhodnutí správné. Bavilo a naplňovalo mě to. Sportování šlo první rok trochu stranou, asi to po těch letech chtělo taky pauzu.
Během praxí v nemocnicích a v soukromých poradnách přišel další zlomový bod. Praxe v nutriční poradně Ne hladu. Tady jsem dostala možnost pracovní nabídky a už ve druháku byla součástí týmu. Do konce bakalářského studia jsem se starala spíše o sociální sítě, tvořila edukační příspěvky a prováděla měření na přístroji InBody. Po dokončení bakalářského studia už jsem se mohla pustit přímo do práce s klienty. K tomu jsem začala studovat navazující obor Chemie a technologie potravin na Mendelově univerzitě. Kombinace práce se školou a pak i se sportem (začala jsem se věnovat crossfitu), byla občas náročná, ale když člověk dělá to, co ho baví a naplňuje, zvládne se to.
Během čtyř let práce v nutriční poradně Ne hladu jsem se věnovala výživě dospělých, dětí i sportovců, a to i těm s nejrůznějšími zdravotními omezeními. Zvládly jsme s kolegyněmi napsat kuchařku Vyváženě, kterou si dneska můžete (nebo byste spíš měli, protože je vážně povedená) koupit v jakémkoliv knihkupectví. Přednášela jsem, psala články do časopisů a na weby a tvořila edukační příspěvky na sociální sítě.
Ve všem budu pokračovat dál, jen jsem se rozhodla, to zkusit vlastní cestou. Jooo! A potkat se se mnou nově můžete i na kondičních lekcích ve Strange Training.
Jak paní z Ne hladu přijaly tvůj odchod?
Myslím, že se s tím popasovaly dobře. 🙂